Svět průmyslu

CHEMICKÝ PRŮMYSL > petrochemie

3 000 tun polyethylenových tašek a sáčků končí každý rok v přírodě

Praha 23.května 2011 - V České republice je ročně využito kolem 100 000 tun polyethylenových flexibilních obalů.

Až 10% z nich končí v přírodě. Tam se rozkládají i stovky let. Podle společnosti Oskar Plast tomu lze z velké časti zabránit použitím tzv. oxo-degradabilních plastů. Jen tašek a sáčků z polyethylenu končí každý rok v přírodě 3 000 tun. Tzv. BIO tašky jsou z drtivé většiny jen marketingovým trikem.

V České republice je každý rok spotřebováno 100 000 tun neboli 6 000 kamionů polyethylenových obalů. Až 10% z toho, tedy pro lepší představu asi 600 po střechu naložených kamionů, zůstane každý rok volně v přírodě. Rozložení takových materiálů přitom trvá i stovky let.

Standardní polyethylenové obaly se v přírodě prakticky nerozpadnou, jejich makromolekuly jsou příliš dlouhé na to, aby je mohly mikroorganismy rozložit na menší částice. V tuto chvíli jsou podle Filipa Linka ze společnosti Oskar Plast možným řešením tzv. oxo-degradabilní plasty. Ty mají díky přidaným aditivům mnohonásobně kratší poločas plného rozpadu obalů a jsou schopny se za příznivých povětrnostních podmínek a při dostatku slunečního svitu rozložit i do dvou let.

Jak Linek upozorňuje, tzv. BIO tašky jsou z drtivé většiny jen marketingovým trikem. Nejde totiž obvykle o obaly z rostlinného škrobu, ale o pouhou kombinaci rostlinného škrobu a ropných polymerů. Pro zachování užitných vlastností obalu je navíc třeba navýšit tloušťku fólie. To má negativní dopad na životní prostředí jak zvýšenými nároky na energii při jejich výrobě, tak nárůstem objemu výfukových plynů při přepravě obalů. Na přepravu škrobových, resp. papírových tašek je potřeba přibližně 3x, resp.10x více nákladních aut na silnicích.

Nespornou výhodou OXO plastů je i jejich cena, která zdražuje standardní produkty maximálně o 20 %. Naopak cena obalů pouze z rostlinného škrobu je tak vysoká, že se s nimi prakticky nesetkáme.

Ideální by bylo, kdyby spotřebitelé důsledně třídili odpad. Pak by výrobci obalů nemuseli přemýšlet, jak a za jak dlouho si se kterým obalem příroda poradí. Vše by vyřešily recyklační firmy. Igelitky a mikrotenové sáčky volně poletující ulicemi měst, poli i loukami však dokazují, jak je taková představa hudbou vzdálené budoucnosti.